Po návratu ze severu jsme se rozhodli zamířit alespoň na chvíli za krásami Balkánu, vykoupat se v moři i pochodit po horách. První zastávka byla ještě na půdě České Republiky u Dolních Věstonic. Podnikli jsme příjemný výlet na zříceninu hradu Děvičky a na vrch Děvín, nejvyšší kopec CHKO Pálava. Další zastávka byla v Rakousku v historickém městě Hainburg an der Donau plném hradeb, věží, kamenných bran a s dokonalým výhledem ze zříceniny hradu na kopci nad městem.

Maďarsko
Pokračovali jsme do Maďarska, kde jsme si nenechali ujít procházku u Balatonu, koupání v lázních Hevíz, pravý langoš s česnekem, smetanou a sýrem a ochutnali jsme místní suchá vína. 

Chorvatsko
Do Chorvatska jsme napoprvé vstoupili na jeho severní části. Oblast, kde se zastavil čas a kde plno domů vypadalo jak z Potěmkinovy vesnice, měly nahozené jen čelní stěny. Prošli jsme se bukovými lesy v přírodním parku Papuk a odtud šup na přechod ve městě Slavonski Brod. Bez problémů jsme vstoupili do nové země do Bosny a Hercegoviny. 

Bosna a Hercegovina
Po zcela bezproblémovém projetí hranic jsme se rázem ocitli v nové zemi, v Bosně a Hercegovině. Napojili jsme se na překrásnou dálnici, po které jsme dojeli do Sarajeva. Našli jsme si kemp vysoko nad centrem, kde jsme v klidu zanechali naše auto. Z kopce jsme se vydali dolů do ruchu historického centra. Atmosféra nás zcela pohltila, procházeli jsme uličky trhu, kochali jsme se krásnou architekturou, kostely, mešitami a Gazi Husrev-begovu mešitu jsme i navštívili. Večer jsme si užili i sportovní zážitek, fotbalový zápas domácích FK Željezničar proti NK Gošk. Podívali jsme se k olympijskému stadionu, viděli jsme díry od střel na obytných domech a velké hřbitovy křesťanů a muslimů bok po boku. Ze Sarajeva jsme pokračovali k prameni řeky Bosny, dále přes Konjič s pěkným mostem přes řeku Neretva a Jablanici, kde je naopak spadlý železniční most do této řeky. Zavítali jsme do druhého největšího města v zemi, do turistického Mostaru, proslulého mostem, na jehož jedné straně žijí křesťané a na druhé muslimové. V Blagaji jsme vyšlápli na zříceninu hradu hercóga Stephana a podívali se k prameni řeky Buny, který je největším krasovým pramenem na světě. V Počitelji jsme se prošli zříceninou hradu i po hradbách a zajeli si k nedalekému vodopádu Kravica. Moře u Neumu nás nenadchlo, proto jsme se podruhé přemístili do Chorvatska. 

Chorvatsko
Našli jsme úžasné místo s kamínkovou pláží a konečně si zaplavali v moři. Navštívili jsme Dubrovník, ale jeho krásu jsme více ocenili z kopečku nad ním, kam jsme vystoupali po křížové cestě, než přímo v jeho centru. S Chorvatskem jsme se rozloučili nocí u bývalé vily Josipa Broze Tita.

Černá Hora
Konečně jsme přejeli hraniční přechod Karasoviči/Debelibrijek a vrátili se po pěti letech a pár měsících na místo činu do Černé Hory, kde jsme se seznámili. Přes Herceg Novi a přívozem přes Kotorský záliv jsme dojeli do Kotoru, takový mini Dubrovník. Vydali jsme se na výšlap nad město po staré kupecké cestě zvané Cattarský žebřík, 60 serpentin a téměř 600 výškových metrů. Při zpáteční cestě jsme prolezli na doporučení místní paní dírou v hradbách do hradu, kam se běžně platí z druhé strany vstup. V Budvě jsme strávili dvě noci na parkovišti, užili si moře a historické centrum. Po moři přišel čas hor. Přesunuli jsme se přes Cetinji, bývalé hlavní město, do Nikšiče, přespali jsme u jezera Krupac a přes Šavnik skrz podzimní barvy jsme se dostali do Žabljaku, do centra NP Durmitor. Prošli jsme se k Crnem jezeru, vyšlápli přes Lokvice k Ledene Pečině (ledová jeskyně), prošli jsme se k jezeru Jablan pod horou Cervena Greda, zdolali dvoutisícovku Malého Meděda či horu Prutaš a autem jsme objeli tzv. Durmitorský prsten, panoramatickou cestu kolem NP Durmitor. Z Durmitoru jsme sjeli do kaňonu řeky Tary za adrenalinovým zážitkem v podobě 1050 metrů dlouhé zipline (adrenalinový sjezd na ocelovém laně). Přes malý klášter ze 16. století Dobrilovina jsme dojeli na procházku po naučné stezce do jednoho ze tří posledních původních pralesů v Evropě do NP Biogradská Gora v pohoří Bjelasica. Odtud přes Kolašin, Mateševo, Trešnavik za dalším krásným výstupem na Kom Vasojevički 2461m. Po výletu jsme se přesunuli do Plavu i k stejnojmennému jezeru, mrkli k Alipasiho Izvory, k falešnému prameni řeky. Poslední zastávkou v Černé Hoře byl NP Prokletije, ale počasí už tolik nepřálo. Přes Gusinji jsme nakoukli do Albánie.

Albánie
Do Albánie, země orlů, jsme vkročili hraničním přechodem jak ze Třech veteránů – jeden milý pan celník a ruční závora. Projeli jsme si údolí Vermosh a opět si užili ne jednu serpentinu. Ve Skadaru nás pohltila místní doprava – najdi si svůj jízdní pruh, zaparkuj si, kde potřebuješ, hlavně žádný stres! Nadchnul nás místní trh s ovocem, zeleninou, kvalitní a skvělé výhledy ze zříceniny hradu Rozafa stojící na kopci. Na kajaku jsme se projeli po největším jezeře Balkánu, Skadarském jezeře. Zajeli jsme si pro pár suvenýrů na trh a bazar do Krujë a přespali u moře v Lezhë. Ochutnávka Albánie splněna. 

Černá Hora
Zpět v Montenegru jsme se jeli vykoupat na proslulou Ada Bojanu, nudistickou pláž oblíbenou u německých FKK-Freunde. Bylo zcela po sezoně a měli jsme pláž jen pro sebe. Navštívili jsme Stari Grad, kouzelnou historickou část města Ulcinje, Stari Grad je opravdu kouzelné místo. Přes Bar, Sutomore do Petrovace, kde jsme šli na nedaleké zbytky pevnosti Haj-nehaj. Povedlo se nám usmlouvat kemp u kamínkové pláže za pomoc se stěhováním ledničky, kde jsme se důstojně rozloučili s mořem.

Pomalu jsme se vydali na cestu směrem domů. Počasí se zhoršilo a my to vzali kolem Skadarského jezera do Podgorice, přes Kolašin a Bijelo Polje na hranice. Změnil se čas a my změnili zemi. 

Srbsko
Vstup do Srbska nám přinesl konečně nové razítko do pasu a Dan si hned úspěšně vyzkoušel rybaření. K večeři jsme měli filety ze 44centimetrového pstruha. Vyrazili jsme na Užici po, dalo by se říct, panoramatické cestě se zastávkou na prohlídku vápencové jeskyně Stopića Pećina chráněné státem jako přírodní monument. Z Užice přes Ovčar Banja, Čačak do Bělehradu do parku Kalemegdan. Jde o největší park v hlavním městě Srbska nad soutokem řek Sávy a Dunaje. Parku dominuje Bělehradská pevnost, jejíž venkovní a i vnitřní prostory jsou plně využity muzei, sportovišti, výstavami. Z Bělehradu jsme zavítali ještě do NP Fruška Gora. Přes Novi Sad jsme se po dálnici dopravili na hraniční přechod Horgoš, zpět do Maďarska, zpět do EU. V Maďarsku jsme nakoukli do univerzitního městečka Szegedu a kolem Budapešti do Rakouska a do Čech.